Když člověk vybírá hračku, snadno sklouzne k tomu, že čím víc toho umí, tím lépe. Více funkcí, více efektů. Jenže právě tyto hračky často děti zabaví jen na chvíli. Vyzkouší, co dělají, a tím to končí. Naopak hračky, které vypadají jednoduše, se objevují v rukách dětí i po týdnech. Ne proto, že by byly výraznější, ale protože dětem dávají prostor něco dělat.
Které hračky fungují
Když se podíváte na hračky, ke kterým se děti vrací, většinou mají pár věcí společných. Nevedou je krok za krokem. Místo toho nechávají prostor pro zkoušení i chyby.
Typickým příkladem je obyčejné pexeso. Na začátku je to jednoduchá hra založená na náhodě, ale postupně se mění. Dítě si pamatuje, kde co vidělo, a začíná přemýšlet dopředu. Podobně fungují puzzle. Ty zase donutí dítě zpomalit, když musí hledat, kam dílek patří, a zkoušet různé možnosti.
Hlavolamy a labyrinty jdou ještě o krok dál. Nenabízejí žádný jasný postup, takže dítě musí přijít na řešení samo. Zkouší, naráží na překážky, vrací se. A právě tento proces učení je důvod, proč se k nim vrací.
U klasických stavebnic je zase důležité, že nemají jeden výsledek. Dítě může stavět podle návodu, ale stejně často začne experimentovat.
A podobně mohou fungovat i interaktivní nebo robotické hračky. Ne ve chvíli, kdy dítě jen mačká tlačítka a sleduje, co se stane, ale když má možnost do toho opravdu zasáhnout. Typicky ve chvíli, kdy musí něco nastavit dopředu a pak zjistit, jestli to vyšlo. Robotické hračky učí děti přemýšlet v krocích. Dítě si postupně zvyká, že na pořadí záleží a že i malá změna může ovlivnit výsledek. Zároveň se učí pracovat s chybou. Když něco nevyjde, není to konec, jen je potřeba upravit zadání a zkusit to znovu.
Podle čeho vybírat
Při výběru hračky není potřeba řešit, kolik má funkcí nebo jak složitě působí. Důležitější je podívat se na to, co u nich bude dítě dělat.
- Bude muset něco zkoušet, nebo jen reagovat?
- Má možnost přijít na vlastní postup?
- Vydrží u hračky i ve chvíli, kdy to nejde hned?
Odpovědi na tyto otázky většinou napoví víc než jakýkoli popis na obalu.
A právě podle toho dává smysl se při výběru orientovat. Podobně je postavený třeba i sortiment Makra Didakta, kde vedle pexes a puzzlí najdete hlavolamy, stavebnice i interaktivní hračky, které děti zapojují víc než jen na pár minut.
Ve výsledku se výběr hraček nemusí zbytečně komplikovat. Když se člověk zaměří na to, co u nich dítě skutečně dělá, začne být rychle jasné, co funguje a co ne.